Vášnivé flamenco? Ryzí jen ve Španělsku
Teplá letní noc a oduševnělé tóny kytary, kterou má na stehnech půvabný tmavý muž. Jeho prsty jako by se milovaly s jejím krkem. Kolem něj krájí horký vzduch dvojice tanečníků.
Během svého tance se snad stokrát rozejdou a zase vrátí. Jejich pohyby jsou nejživějším elementem v oněmělém sále na jihu Španělska. Řeč není o ničem jiném než o španělském tanci flamenco.
Několik vrstev
Flamenco existuje celkově na třech rovinách: el cante, což je píseň, el baile, pro tanec a el guitarra pro hru na kytaru. Zpěv je ve flamencu velmi podstatný, stejně jako doprovod kytary. Pro hru flamencových rytmů dokonce existuje samostatná disciplína. Nyní je v móde kombinovat žhavé španělské rytmy s rozvážným a posmutnělým blues nebo rozpustilou popovou hudbou.
Tanec má složité kreace, při kterých tanečních sofistikovaně slaďuje pohyby nohou se svůdnými pohyby a sebejistým držením horní části těla.
Liší se podle toho, odkud konkrétní píseň pochází. Ve flamencu taky existují dva hlavní styly: "jondo" - , ten je vážný a má hluboký význam, často slouží jako srdcervoucí výkřik utlačovaného lidu; a "chico", který je šťastný, lehký a často vtipný. Ideální pro flamenco je, pokud vcucne své posluchače jako vášnivý polibek. Španělé tomuto emocionálnímu zapojení říkají „duende“ a znamená skupinovou komunikaci mezi obecenstvem, tanečníky i samotnými hudebníky.