V našem řebříčku oblíbenosti sportů jsou na prvních místech bezpochyby fotbal a hokej – to vám řekne snad každý náš spoluobčan – či dokonce spoluobčanka. Ve Španělsku je to ale hned vedle fotbalu pravá korida! Při každém tomto západu praskají arény doslova ve švech. Pro místní je pohled na boj člověka a rozzuřené zvíře něco naprosto přirozeného, nicméně, turisté, jež sem občas zavítají častokrát odcházejí již po pár minutách sledování tohoto zápasu.
Historie koridy
Počátky koridy se datují již do minojské civilizace na Krétě, nicméně v tehdejším zápasu nebylo cílem býka zabít či jinak pokořit, jelikož se jednalo o jejich kultovní zvíře. Tehdejší muži předváděli jiný rituál s býky – a to bylo jejich přeskakování. Zkuste si představit, jak mrštní museli tito muži být? A jak nebezpečné to bylo?
Jak se dostala korida do Španělska?
Nicméně, nic netrvá věčně – po tom, co upadla sláva Kréty, upadl i tento zvyk. Římané ale na nic nečekali o znovu jej obnovili. Vtělili do těchto zápasů svou oblibu gladiátorství, a tak se vyvinula korida, jak ji známe dnes. Jako první koridu Španělům předvedl císař Claudius. Temperamentní Španělé byli nadšeni a hned zápasy přijali za své, a to hlavně šlechta – nikdo jiný si totiž v té době nemohl dovolit zabít zvíře jen tak, pro zábavu. Nicméně podobu zápasu si obyvatelé Španělska poněkud upravili – bojovník se zvířetem seděl na koni a byl ozbrojen kopím, což mu samozřejmě dodávalo převahu a možný rychlý únik.
A proč zrovna červená?
Tyhle zápasy byly ale samozřejmě trnem v oku tehdejší církvi, která je v šestém století zcela zakázala. Překvapivě jej porušil kardinál Cesare Borgia, jemuž kolovala v krvi katalánská krev. Největší odvahu měl ale „otec“ toreadorů – Francisco Romer, který se jako první postavil zvířeti sám, jen s mečem, na jehož hrot ještě nabodl rudý plášť na býkovo rozdráždění.
