3 nejlepší španělští spisovatelé

Jestli budete chtít se Španělem zapříst intelektuálnější hovor, je třeba něco vědět o jejich kultuře. Španělští spisovatelé jsou poměrně známí a hloubka jejich myšlenek vychází z divoké španělské kultury. Proto vás seznámíme se třemi, abyste Čechům nedělali pověst nevzdělaných turistů.

Miguel de Cervantes (1547-1616)

Tento spisovatel je považován za nejdůležitějšího španělského umělce. Jeho dopad na španělský jazyk je tak velký, že je místními označován za "la lengua de Cervantes". Žil a pracoval v období známém jako "Siglo de Oro" (1550 až 1680), což bylo období velké prosperity. Jakmile Columbus objevil Ameriku, stalo se Španělsko jednou z nejdůležitějších politických i ekonomických sil v Evropě. Díky tomu se vyvinuly nové literární žánry a započal čas kulturní obnovy. Cervantesův nejdůležitější román je "Don Quijote de la Mancha", kterého musí znát z povinné četby snad každý. Je pro upřesnění: jde o vznešeného člověka s velkým srdcem, který se i přes všechna příkoří snaží obnovit zašlou slávu rytířství a získat ženu svého srdce.

Miguel de Unamuno (1864-1936)

Unamuno byl součástí skupiny spisovatelů známých jako "Generación del 98". Tato skupina vznikla na popud událostí roku 1898, kdy Španělsko prohrálo válku proti Americe a muselo se vzdát kolonií Puerto Rico, Guam, Kuba nebo Filipíny. Tento čas se vyznačoval nestabilní politickou situací a společnost se utápěla v hlubokých pochybnostech o životě. Tyto zlé časy spisovatel skvěle popsal ve své knize "Niebla" (Mlha). Vypráví o bohatém a chytrém, nicméně poměrně depresivním mladém muži jménem Augusto. Zamiluje se do dívky, která mu však lásku neopětuje, a proto spáchá sebevraždu. Předtím však potká samotného autora knihy, jež se mu snaží vysvětlit, že se nemůže zabít, protože je vymyšlený. Pak Augosto pojme podezření, že i sám spisovatel je jenom výjev ze snu Boha.

Federico Garcia Lorca (1898-1936)

Lorca byl členem tutéž skupiny jako Unamuno. Jeho styl psaní je známý jako "Culteranismo", pro který jsou charakteristická temná témata a obtížná rétorika. Vyrostl na španělském venkově, snad právě proto často psal o utlačování žen ve třicátých letech. Jeho nejslavnějším románem je "La casa de Bernada Alba". Hovoří o matce pěti dcer, jejichž manžel zemře a ona musí vzít otěže řízení domácnosti do svých rukou. Jak bylo v té době obvyklé, rozhodne, že její rodina bude 8 let truchlit. Nejvíc pro ni ale znamená, co si myslí lidi z vesnice a štěstí svých dcer staví daleko za druhou kolej. Takže se kousek po kousku mění v tyrana a dům ve vězení.